Od: Olivia

Přeji krásný víkend. Začala jsem používat Já jsem učení a je to teda síla. Zjistila jsem, že musím začít pomalu. Vytiskla jsem si věty a ráno, když jsem byla doma sama, jsem si je nahlas pročítala, ne všechny. Bolela mě pak hlava a cítila jsem, že je to z toho, že to byl asi nášup:D
Co se týče těch zvířat, to se mi dělo už dříve. Ale zrovna včera jsem vyrazila se psem do lesa. Sedla jsem si na sluníčko na louku, poslouchala šumění řeky, pozorovala stromy, vymýšlela, jak by se ta krása dala namalovat, když mi na klín vyskočila kobylka, pak se kolem mě nějakou dobu honily vážky a nakonec cestou zpátky na svahu na pařezu stála srnka. Dívala se přímo na nás, pes ji viděl a nic. Přitom sotva chytne stopu nebo něco zašustí, nebo on zahlídne, projeví se v něm lovec a je v trapu. To mě velice překvapilo.
Musím říct, že od jara, kdy se víc věnuju svému duchovnímu růstu, je to teda rychlost. Nejen tím, co já sama objevuju sama v sobě, ale i co se kolem mě najednou objevuje. A částečně za to může moje ještě nedvouletá dcerka, která jakoby nic vytahuje z knihovničky na gauči “ty správné knížky”, a když už je to poněkolikáté, tak se teda začtu a pak se nestačím divit:D